Porod je pro některé ženy nepodstatná životní fáze, jakýsi pouhý prostředek k dítěti, pro jiné životní mezník a neopakovatelný moment v životě. At’ už patříte k jakékoliv části výše zmíněného spektra, ať chcete nebo ne, tímto dnem se definitivně ve vašem životě něco mění: jedna vaše část “umírá”.

Je to dívka, či mladá žena, která má na starosti pouze sebe a sdílí svůj život maximálně se svým partnerem. Je to jakýsi přechod přes řeku, ze kterého už nevede cesta zpět. Po zbytek vašeho života tu vaše “děti” budou. I když některé ženy vnímají tuto část života jako malou smrt (a já k nim patřím), pro jiné je to jen jakési jednoduché rozloučení s bezstarostností.  Do jisté míry to asi záleží na vaší osobní zralosti, ale co když to záleží i na samotném porodu?

I když naprosto vnímám svobodnou vůli žen přivést dítě na svět mnoha různými způsoby (a jsem za tuto volbu vděčná) a absolutně chápu, že jsou ženy, které ze zdravotních důvodů nemají na výběr ( a i s touto variantou je třeba počítat), nemohu se nepřimluvit za přirozený porod. Zažila jsem jeden porod s intervencí a jeden bez intervencí. A bylo to jako noc a den. Co bylo nejzajímavější, bylo absolutně jiné přijetí dítěte. Po prvním porodu mi předali miminko a já jsem strachy nevěděla co s ním. Po tom druhém, jsem zažívala tak hluboký cit k dítěti, že ještě před pár minutami jsem si to ani nedokázala představit. Jinými slovy, nebyla jsem o nic víc zralejší před druhým porodem, než před tím prvním. Po prvním porodu jsem byla spíše chůvou pro své dítě, při druhém jsem se stala matkou pro obě dvě děti. A tak ať už vám život připraví jakýkoliv porod, dejte alespoň vnitřně šanci tomu přirozenému, protože to za to stojí.