Menstruační cyklus je věc velmi křehká, specielně v dnešní době chemické. Hormonální rovnoháva či nerovnováha se nás extrémně dotýká drtivou většinu našeho ženského života. Po době krátkého dětství začínají hormonální změny a tato promněnlivost s námi zůstane celý život. To, že hormony dokáží zahýbat s psychikou, zažila téměř každá z nás.

Věřím, že muži by nás chtěli mít stabilní, čitelné a každý den stejné, ale to je snad to jediné, co bychom jim neměly nikdy dopřát. Jsou tou naší promněnlivostí v podstatě fascinováni. Takže milé ženy, nebojte se být každý den jiné, protože tak to ve skutečnosti je i na hormonální úrovni: jsme každý den jiné. A překvapivě, tato promněnlivost se nezmění ani tehdy, když překročíme práh menopauzy. Cykličnost nám zůstane už na vždy.

Nemluvím o tom, že jeden den zuříme jak vichřice a z domova, který jsme den předtím pečlivě vycídily, uděláme kůlničku na dříví. To je pochopitelně nezdravý extrém, ale to, že máme dny, kdy si potřebujeme zalézt a být sami, jiné naopak takové, kdy věci velice aktivně řešíme a všechno nám jde od ruky, jindy jsme unavené, stažené do sebe, nevrlé a nejde nám skoro nic. Pochopitelně cílem mého psaní není vám říci, že je v pořádku trpět půl měsíce bolestmi, depresemi nebo nekontrolovatelnými záchvaty vzteku. To ukazuje na jasný problém v hormonální oblasti, který není třeba přijmout, ale je třeba s ním aktivně něco dělat. Existuje však tzv. “zdravá” promnělivost. O existenci ženského cyklu vím zhruba od osmi let, ale to, že existují 4 fáze v rámci cyklu a s tím související  vnitřní “naladění”, motivace věci řešit a odlišné fyzické potřeby – jak ve cvičení dokonce i v potravě, jsem se dozvěděla asi před 3mi lety. Jaká škoda. Kolik sebemrskačských komentářů jsem si mohla vůči sobě ušetřit!

Většinou jsme si vědomé dvou fází: ovulace a menstruace, ale máme ještě další dvě, celkem tedy čtyři:

  1. fáze folikulární(7-10 dní)
  2. ovulační (3-4 dny),
  3. luteální (10-14dní)
  4. menstruační (3-7dní)

V každé této fázi má tělo jinou preferenci: jak, co se týče potravin, tak co se týče aktivit, tak našeho vnitřního naladění.

Tak jenom ve zkratce:

V první, ovulační fázi, dominované folikulárním hormonem a estrogenem,  budete velice pravděpodobně nabitá energií. Energie bude na vzestupu. Věci vám půjdou od ruky a budete mít tzv. rozlet. Plánování nových aktivit a řešení problémů nám během této fáze prostě jde. Bude vám vyhovovat např. Zumba, dynamická jóga nebo třeba posilovna.

V druhé, folikulární fázi,dominované folikulárním hormonem, hormonem žlutého tělíska a estrogenem, zažíváme vrchol energie během cyklu. Tady budeme rádi v kolektivu a budeme velmi komunikativní. V tuto chvíli jsme nejpřitažlivější, takzvaně neodolatelné. Cítíme se sexy a radostně. Pokud chcete zvýšit plat, řekněte si o to právě nyní. V tuto chvíli zvládáme velmi dobře zátěžové sporty: posilovnu, běh, a v podstatě všechny aktivity, které jsou skupinové.

Ve třetí, luteální fázi, dominované progesteronem, se naše energie zjemní a začne se otáčet směrem dovnitř. Úbytek energie nepocítíme náhle ze dne na den, ale postupně. Proto nějakou část můžeme pokračovat s aktivitami shodnými v ovulační fázi. Ale klíčové slovo je zde vědomí: vědomě sledujte co vám vyhovuje a co ne. Pokud se nemůžete dokopat do posilovny, má to zjevně svůj důvod. Zajděte si radši na nějakou pomalou a relaxační hodinu jógy, Feldenkrais cvičení atp. Můžete se cítit “línější” a ke konci této fázi i méně sebevědomé a citlivé a kritické ke svým vlastním (subjektivním 🙂 nedokonalostem.

V poslední, čtvrté menstruační fázi, dominuje pokles progesteronu a zánik žlutého tělíska. Tím dojde k odloučení děložní sliznice a přijde menstruační krvácení. Fyzické projevy pocit’ujeme na spektru od bolestivosti v dolní části zad až po křeče, pocity na zvracení a velkou únavu. Ve zdravějším aspektu může být pocit’ována jako uvolnění a relaxace. Fyzický pohyb by i zde měl odpovídat tomu co prožíváme: málo zátěže, spíše relaxace, strečink, chůze, jóga. Na tuto fázi neplánujte žádné velké začátky. Počkejte pár dní a pak nám vše půjde samo.

Toto by měly vědět všechny dívky dříve, než začnou menstruovat. To je to, co nás zásadně odlišuje od mužů, u kterých žádné velké hormonání výkyvy a tím ani výkonostní výkyvy nejsou. Zároveň je na tom jasné, že pokud budeme od sebe vyžadovat “stabilní” výkon, znásilňujeme tím samy svoji ženskou přirozenost. Nečiní nás to méně výkonné ve srovnáni s muži, pouze dynamicky odlišné. Jak by se nám asi žilo, kdybychom s tímto vědomím žily po celou dobu?

z_cyklusHormonální cyklus je mnohem složitější, než si my, ženy- spotřebitelky, často myslíme. Člověk většinou roste skrze problémy – a tak mě potkaly jakmile mi 40cítka zaklepala na dveře. Cyklus se mi výrazně zkrátil, prsa jsem měla bolavá celý život, tam žádné výrazné změny nenastaly. Když jsem měla bolesti břicha takové, že jsem ležela na koberci zkroucená a po 19 dnech přišla menstruace znovu, věděla jsem, že je třeba s tím urychleně něco začít dělat. A tak jsem šla na gynekologii: kromě dvou nevýrazných myomů mi bylo řečeno, že vše je standartní a že pokud nechci další děti, je možné hormonální substitucí mě v podstatě převézt do přechodu, případně odebrat dělohu. Na otázku, jestli tam nemám srůsty (v 15ti letech jsem prodělala velkou gynekologickou operaci) nebo jestli nemohu mít endometriózu hodný pan doktor pokrčil rameny, že to se dá zjistit jenom laparoskopickou operací. Ta vyžaduje celkovou anestezi. To mi taky neznělo úplně dobře, zvláště proto, že důvod nebyl k nalezení ani na magnetické rezonanci. A tak jsem začala zjišt’ovat jaké  jiné možnosti mám: nakoupila jsem si asi 20knih o tom, jak spravit hormonální problémy přírodní cestou. Ze začátku to vypadalo, že problém je jednoduchý přebytek estrogenů a nedostatek progesteronu, který způsobuje zkracující se cyklus. Když jsem se ale do toho ponořila a přede mnou se rozprostřela krajina hormonů mnou do té doby zcela nepoznaná, rozložilo mě to. Specielně, když jsem na symptomatickém testu v knize od Dr. Gottfriedové zaškrtala snad všechna políčka všech možných hormonů. Tohle nezvládnu! Nemám šanci to rozmotat. Podle symptomů jsem měla problém nejenom s progesteronem, ale také se štítnou žlázou, nadledvinkami atd….

Bioidentické hormony byly jedinou přírodní alternativou, kterou jsem v Čechách našla. Pochopitelně, jsou produkty, které na bázi bylin, které jsou u nás dostupné. Ale je to takový pokus/omyl a já  jsem chtěla trochu více jistoty. Ale i bioidentické hormony mi přišly příliš riskantní. O bioidentickém progesteronu toho dnes nevíme dost. Pouze předpokládáme, že je bezpečný. To samé se před 20ti lety předpokládalo o hormonální substituci i o antikoncepci.  Dnes už víme, s jistotou, že to tak není. Když jsem uviděla tu vzájemnou propojenost edokrinních žláz, žasnu do těď nad odvahou lidí, do toho komplexního systému zasáhnout jedním hormonem. Jak do toho můžeme zasáhnout, bez toho, abychom ovlivnili v podstatě všechny ostatní? To mi hlava vážně nebere… V těle všechno souvisí se vším.

Takže logicky jsem vyloučila jednoduchá řešení typu bioidentický progesteron. Neříkám, že je to špatně. Jenom upřímně nevím, jestli je to dobře. Proponenti mají jednoduchou a velmi přesvědčivou teorii: v posledních několika desítkách let, jsme do životního prostředí vypustili extrémní množství umělých estrogenů takzvaných xenoestrogenů. Co je jejich zdrojem? Plasty (např. Bisphenol A), herbicidy, pesticidy, atd.. Dále máme v oběhu umělé hormony: růstové hormony přidávané do krmiva zvířatům, antikoncepce, která koluje ve vodě po té, co ji ženy vymočily… atd. Tímto se zásadně rozhodila křehká rovnováha estrogen-progesteron. Prostě na jednu z desítek pomyslných mističek vah s jednotlivými hormony, přebylo velké množství estrogenů. Všech ostatních hormonů je pak relativně méně, že?

Před pár lety jsem četla studii o sokolech stěhovavých. Jejich populace po té, co jsme do životního prostředí vypustili pesticidy a látky typu DDT, klesla téměř k nule. Nakladená vajíčka byla tak křehká, že samice je okamžitě rozmáčkla. Toto se dělo všude, kde žili. I když žili daleko, daleko od civilizace, byli tím decimováni stejně. Jakmile jsme tyto látky vypustili do oběhu, během několilka let zamořily celé kontinenty.

A to jsme jenom u pesticidů. Výfukové plyny z aut, bromité sloučeniny z nehořlavých látek, perchlorát z čistíren, chlór z chemických přípravků, přípravky na mytí nádobí a oplachovadla do myček nádobí, krémy a krémy proti opalování, prášky na praní, pěny do vany a makeup, šampóny, tužidla, laky na vlasy, aditiva v jídlech, mám pokračovat?

Jak by nás tenhle chemický mišmaš mohl neovlivnit?

O potížích bychom mohly mluvit dlouhé hodiny, ale prakticky co s tím?

Tady je shrnutí toho, k čemu jsem si došla:

1. Hormony jsou vždy sekundární.

Primární je funkce žláz. To znamená, že je mnohem chytřejší zaměřit se na jejich regeneraci, než do těla dodávat hormony.

2. Přebytek estrogenů je reálná věc.

Existují přírodní preparáty, které dokáží regulovat přebytek těch “špatných”. To platí pouze tehdy, když máte symptomy, které tomu odpovídají: myomy, cystičky v prsou, bolestivou menstruaci (ta je i kvůli nízké hladině progesteronu, což spolu – jak jinak než- souvisí.

Co tedy s tím? Pracovně tomu protokolu říkám3D.

Dieta, která pomůže posílit ty fáze cyklu, které jsou v nerovnováze.

Detox – potřebujeme ho všichni. Bez vyjímky a ideálně v nějaké formě denně.

Doplňky– všichni bez vyjímky potřebujeme pokrýt nějaký základ minerálů, vitamínů a aminokyselin. K tomu se pak přidává specificky nějaký doplněk stravy, který dle symptomů nebo dle testů je jasně v deficitu.

Když se nedaří otěhotnět

Důvody jsou často velmi různé:

  1. Brala jste roky hormonální antikoncepci a normální cyklus prostě nenaskočil navzdory několika “provokačkám” ( většinou je jedná o Agolutin, injekce s vysokou dávkou progesteronu)
  2. Manžel má potíže s životností spermií
  3. Nevíme, proč se nám to nedaří, lékaři říkají, že jsme oba v pořádku.
  4. Mám problém já – endometrióza, srůsty ve vejcovodech, polycystická ovaria
  5. Otěhotnět není problém, ale potratím v prvním trimestru………atp.

Vím, že je to velice frustrující. Ale pokud někde uvnitř cítíte, že se vám tím příroda snaží něco říci, tušíte správně. Vaše tělo nebo synergie partnerů prostě v tuto chvíli neumožňuje početí. Nespikl se proti vám vesmír, neodžíváte si špatnou karmu. Prostě a jednoduše, příroda má pojistný mechanismus pro kontrolu zdraví živočišného druhu. Vypadá to nespravedlivě, ale v podstatě vás to chrání před narozením postiženého dítěte. Proto, ať už se rozhodnete jít jakoukoliv cestou, dejte se nejdřív takříkajíc do kupy. Doplňte celý komplex minerálů a vitamínů. Odstraňte chronické nemoci, které přeci jenom oslabují vaši imunitu. Dejte tělu co potřebuje, stravu bohatou na cholesterol (jako např. vaječný žloutek) ať  má vaše tělo z čeho stavět zdravé buňky. Dejte si na to alespoň 1 rok. Nespěchejte. Odstraňte toxickou zátěž z domácnosti. Udělejte inspekci vaší ústní dutiny: máte staré plomby s rtutí? Velmi opatrně (a ideálně s pomocí někoho, kdo detoxikaci rozumí – pryč s nimi). Vymeťte všechny potraviny, které obsahují více než 5 složek a všechny ty, které obsahují složky, kterým nerozumíte. Používejte máslo, vyhnětě se všem rostlinným olejům na smažení a smažení potrav vůbec. Pokud musíte něco osmažit, použijte sádlo, kokosový tuk či ghí.

Zkuste pracovat se stravou, zařad’te nějakou vhodnou detoxicaci: infra saunu, chlorelu, zelené potraviny, Omega 3 a vitamíny.

Dobrá zpráva je, že tělo má úžasné regenerační schopnosti. A pokud použijeme tuto jednoduchou logiku, která v podstatě platí za všech okolností : „špatné ven a dobré dovnitř”, tělo se samo navrátí k rovnováze. Potřebuje však od vás trpělivost a čas.